O knize: rok / Zpráva na mezinárodním sympoziu „Synergie: koncepty - metody - vyhlídky“. Berlín, 29. června - 1. července 2011 Přednáška představuje systematickou analýzu pojmu synergie v hlavních oblastech jeho využití, a to jak v historickém, tak v současném akademickém diskurzu. Zjistilo se, že „území synergie“ je tvořeno všemi svými významy, zahrnuje tři hlavní oblasti, resp. teologii (chronologicky nejstarší výskyt synergie), antropologii a synergetiku. Jsou popsány odpovídající verze synergie a objasněny jejich vzájemné vztahy. Ukazuje se, že ze všech verzí připadá nejdůležitější role synergii v antropologii: původní teologický pojem synergie lze přeložit do antropologie jako paradigma „ontologického odemykání“ člověka a poté rozšířit na obecné paradigma lidské konstituce, která je jádro antropologie nového typu, neklasické, neesencialistické a bezpředmětné. Navíc popisujeme program, který umožňuje rozvinout linii antropologických extenzí synergie a dále převést synergii do metodologického principu nové epistémy pro humanitní vědy. Při analýze vztahu tohoto „antropologického mainstreamu“ ve využití synergie k synergii v synergetice nalezneme překrývající se části obou domén. Je vyvozen obecný závěr, že celé území synergie v zásadě odpovídá jednomu univerzálnímu paradigmatu s rozvětvenou strukturou a velkým heuristickým zdrojem, který ještě není zdaleka vyčerpán..